Český umělec se slovenskými kořeny Pasta Oner přichystal svou dosud největší výstavu. Na ostrově Danubiany v Bratislavě ukazuje přes padesát děl. Výstava potrvá do 29. března.
Pasta Oner sice proslul jako český umělec, původ má na Slovensku: pochází z Trenčína. A ke svým kořenům se nyní vrací. DSC Gallery pořádá ve spolupráci se slovenským Meulensteen Art Museum v Danubianě velkolepou a jeho doposud největší výstavu. Jsou v ní především velkoformátové obrazy doprovázené monumentálními plastikami, které vznikly v posledních dvou letech. V obklopení se návštěvníci ocitnou v prostoru, který je založen na souhře starého umění a dnešní spotřební společnosti.
Čtyřicátník Pasta Oner (vlastním jménem Zdeněk Řanda) má na kontě mnoho spoluprací a projektů. Původně začínal jako tvůrce graffiti, své první díla tvořil už ve třinácti letech. V průběhu let jeho kroky směřovaly ke street artu. Prahu dodnes zdobí několik jeho velkoformátových muralů. Už z podstaty jeho tvorby je jasné, že se nevyhýbá kontroverzi. Například loni ve spolupráci s českou mutací časopisu VOUGE CS se mu příliš nepovedlo ustát kritiku, která se na umělce snesla po veřejnosti, ne dobře přijaté obálce a vyobrazení Václava Havla.
Pasta Oner je také odbornou kritikou kritizován za prvoplánová díla vycházející s POP artu z 80 let, v přímé návaznosti na tvorbu Claes Oldenburga či Jeffa Koonse.
Jeho umění, které kritika několikrát označila za značně nepůvodní, přesto dokáže zaumout širokou veřejnost. Patří k průkopníkům pouličního umění a popartu u nás, několik desítek let poté, co tyto umělecké směry vznikly v USA, potažmo ve Velké Británii. Ve svých pracích recykluje nápady, motivy a témata svých předchůdců. A díky tomu ožívají v Českém, a nyní i Slovenském prostředí. Oner tak dopomáhá místními publiku dohnat ztracená léta, a za to mu patří dík.
Nové staré?
Ve dvou patrech své nejnovější výstavy, která má představovat další částečný posun v Onerově uměleckém směřování, se rozehrává již toliko rozebraný námět zrady, lásky a hrdinství, vše zabalené do kýčovitého a prvoplánového hávu, který více než dost vypovídá současné reklamní době.
I když to mohl být autorův záměr, vystavovaným dílum chybí osobitost, hlubší význam. Díla se zdají být odcizená svému autorovi, čímž se stávají jen nespecifikovanými artefakty, které navíc jako by patřily někam jinam, ne spolu do jedné galerie.
Při procházení výstavní síní od jedné akrylové malby k další mi takřka vždy v mysli vytanul jiný. Starší obraz či tisk od Warhola, Thiebauda, Hamiltona či Roye Lichtensteina. Zatímco některá plátna připomínající reklamní plakáty dají vzpomenout na Warhola, ty další lze považovat za jakousi variaci na obrazy Toma Wesselmanna. Výstava tak získává spíše muzejní podobu, než že by se dala považovat za posun ve tvorbě svébytného umělce.
ADRESA: Vodné dielo Slovensko, 851 10 Bratislava-Čunovo, Slovensko