Architektura jako nástroj politiky při budování moderního českého národa. Tímto tématem se zabývají dvě výstavy připravené Katedrou teorie a dějin umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Zatímco první „Síla i budoucnost jest národu národnost“ se zaměřuje na vztah architektury a politiky v 19. století, navazující výstava „Duch, který pracuje“ pokračuje v tématu v období od první republiky do konce druhé světové války.
Výstava „Síla i budoucnost jest národu národnost“ se snaží přiblížit to, jakou úlohu architektura hrála při formování moderního českého národa a představuje také širší spektrum politických zájmů, jimž česká architektura měla v 19. století sloužit.
„Vystavená díla zejména ukazují, jak architektura formovala národní kulturní identitu, jak naopak demonstrovala loajalitu k dynastii nebo jak přispívala k politické a sociální diferenciaci společnosti“, shrnul autor výstavy a rektor UMPRUM prof. Jindřich Vybíral. Jedním z konkrétních příkladů, které výstava ukazuje, je hledání „národního stylu“, jímž ke konci 19. století byla zvolena česká renesance.
Představovány jsou reprodukce původních historických plánů budov a fotografíí, které jsou kladeny do kontrastu se současnými fotografiemi od Tomáše Zumra. Ze zápůjčky jsou vystavené také originální kresby návrhů a sádrové odlitky stavebních prvků Národního muzea a Národního divadla. Za raritu pak lze označit ohořelou část lustru, která se zachovala po požáru Národního divadla.
Symbolika Národního divadla se nese celou výstavou. Její název „Síla i budoucnost jest národu národnost“ je podle prof. Vybírala vybrán z titulu prvního soutěžního projektu architekta Josef Hlávky na budovu divadla.
Dominantním prvkem k dokreslení politické situace a její vliv na dění v architektuře jsou pak tři monumentální slavobrány s hudebním doprovodem písní s národním podtextem
Budování československé, nebo české národní identity?
Na výstavu tématicky navazuje druhá, „Duch, který pracuje“, v Domě U Černé Matky Boží. Ta zkoumá vztah české architektury a politiky v období let 1918 až 1945 v kontextu budování československé národní identity, reprezentace politického systému a modernizace hospodářské a sociální infrastruktury země.
Ukazuje také, jak silné bylo pragocentrické pojetí organizace státní správy. Praha se v 20. letech minulého století začala proměňovat z regionálního centra mocnářství v hlavní město nového státu. Mezi zajímavé postřehy výstavy patří například i snahy o vybudování vládní čtvrti na Letenské pláni.
Zahrnut je výběr budov, jimiž stát a obce podporovaly dosažení sociálního smíru, zejména obytné stavby. Období Protektorátu se do expozice promítá zařazením nerealizovaných návrhů na přestavbu Prahy, které aplikovaly urbanistické postupy nacistického totalitního režimu.
„Nesoustředili jsme se předně na otázky architektonického stylu nebo estetického vyznění staveb. Prezentujeme i návrhy méně známé, které sice neodpovídají uměleckohistorickým nárokům, ale dokreslují obraz dobové architektonické produkce,“ řekla kurátorka výstavy Dita Dvořáková z Katedry Teorie a dějin umění.
Výstava současně ukazuje silné dominantní postavení Čechů jak v oblasti státní správy tak architektonické tvorby mnohonárodnostního Československa za první republiky. „Národnostní menšiny v čele s Němci nedostávali při udělování velkých státních zakázek příležitost,“ uvedla Dvořáková. Čeští architekti se výrazně podíleli i na utváření podoby Bratislavy či Užhorodu.
Za architektonickým řešením obou výstav stojí architekti Filip Kosek a Jan Říčný, kteří tvoří studio RCNKSK architekti. „Zvolili řešení, které se převážně skládá z dřevěných stojanů, které mají připomínat práci v architektonickém ateliéru. Tímto řešením chceme poukázat na fakt, že řada architektonických prací zůstává jen na papíře a práce architektů tak zůstává nedokončená,“ uvedla kurátorka druhé výstavy Dita Dvořáková.
Výstava „Síla a budoucnost jest národu národnost“ probíhá v Galerii UM v prostorech Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze do 6. února. Druhá, „Duch, který pracuje„, pak v prostorech Uměleckoprůmyslového muzea v Domě U Černé Matky Boží do 17. ledna.
Obě výstavy představují výstupy dlouhodobého projektu Katedry teorie umění zaměřující se na architekturu a českou politiku v 19.-21. století. K výstavám byly vydané také stejnojmenné publikace.