Sklářský um má v Česku stále silnou tradici. Svého uznání se čeští skláři svým způsobem dočkali na konci loňského roku, kdy na návrh Muzea skla a bižuterie zařadilo ministerstvo kultury ruční výrobu na takzvaný Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky. Jedná se nutný předpoklad pro žádost o zapsání na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Právě o to nyní usiluje Česko společně s dalšími pěti evropskými zeměmi. A to v roce, který OSN vyhlásila Mezinárodním rokem skla.
Na seznam by se mohla zařadit celková ruční výroba od písku a výroby sklářské suroviny po techniky ručního zpracování, jako je broušení, rytí, malování či výroba trubiček a bižuterních tyčinek.
Podle ředitelky jabloneckého Muzea skla a bižuterie Milady Valečkové unikátnost české tradice spočívá v tom, že se u nás dodnes zachovaly všechny techniky výroby, od horkých po ty studené.
Žádost, kterou za Českou stranu pomáhá připravovat právě jablonecké muzeum by mohla být podána už v březnu. Následně započne hodnotící procedura, která může trvat až rok. Iniciativa původně vzešla ze strany Německa a Francie. Kromě Česka se k ní připojilo také Maďarsko, Španělsko a Finsko.
Kromě zahraniční spolupráce zvyšuje šance o zápis i to, že Valné shromáždění Organizace spojených národů vyhlásilo rok 2022 Mezinárodním rokem skla. Například jablonecké Muzeum skla a bižuterie k této příležitosti připravilo letos několik výstav mapujících historii českého sklářství.
Naposledy, předloni, se Muzeu Českého ráje v Turnově podařilo zapsat na seznam UNESCO tradiční techniku výroby vánočních ozdob v Poniklé na Semilsku, jejichž tradice sahá do 19. století a které vznikají foukáním a zdobením skleněných perliček. Tradiční a ve světě unikátní výrobu několika rodin z Poniklé zastřešuje firma Rautis.
Na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO se dnes nachází celkem sedm položek z České republiky. Kromě zmiňovaných vánočních ozdob se jedná například i o techniku modrotisku či tradici loutkářství nebo sokolnictví.
