Lze přeložit hudbu do obrazu? Festival Pražské jaro doplní díla současných výtvarníků

Na otázku v titulku se nabízí kladná odpověď. Důkazem je výstava Pražské jaro Art Salon, doprovodný program hudebního festivalu, který se poprvé ponořil také do vod výtvarného umění. Výstava představí šest děl současných výtvarníků na téma Má vlast. Tímto erbovním dílem Bedřicha Smetany je Pražské jaro každoročně 12. května slavnostně zahájeno a při té příležitosti proběhne i vernisáž výstavy.

S nelehkým zadáním se vyrovnali Milan Grygar, Petr Nikl, Ivan Pinkava, Jakub Roztočil, Ira Svobodová a Daniel Vlček. Jejich unikátní díla budou i předmětem benefiční aukce 26. května v režii Galerie KODL, jejíž výtěžek poputuje na podporu festivalu Pražské jaro, který v příštím roce oslaví 80. výročí. Kurátory výstavy jsou Jan Kudrna a Milan Dospěl. Co k tomuto zadání říkají sami výtvarníci?

Petr Nikl: Šílená výzva festivalu

„Ztvárnit vizuálně Mou vlast je vlastně dost šílená výzva. Lze vůbec přeložit hudbu do obrazu? Líbí se mi, jakou má Smetanova Má vlast plasticitu, jak klidové momenty střídají dramatické. Z toho se snažím vycházet a vytvořit partituru, která by zahrnovala jak ta klidná místa, tak ta dynamická. Jednotlivé části se snažím odlišit i barevně. Obrazec je tvořen sítí bodů a průpletů, které vznikají stopami živých strojků, naplněných inkoustem, tuší a vodou, na čínském rýžovém papíře. Stopy se rozpíjejí do nečekaných kreací. Papír pak nakašíruji na plátno a takhle pak bude vystaven.“

Jakub Roztočil: Gambler zvukových programů

„Má práce je primárně inspirována hudbou. Ve dvaceti se ze mě stal takzvaný gambler zvukových programů a já jsem se zbláznil do komponování techna skrz digitální svět. Díky této hudební zkušenosti jsem si začal uvědomovat určité paralely. Hudbu zde vnímáte prostřednictvím vizuálních analyzérů. A to se mi stalo inspiračním zdrojem. Zkonstruoval jsem vizualizační generativní štětec, který umí rytmicky dávkovat volitelné množství barvy. Vytvářím obrazy, ale nejsem malíř, považuju se za sochaře, pracuji s hmotou.“

Ivan Pinkava: Zadání jako kvadratura kruhu

„Zadání Pražského jara výtvarně zpracovat Mou vlast mi přišlo pro fotografii jako kvadratura kruhu. Chtěl jsem dodržet vlastní jazyk a zároveň jsem měl strach, abych nešel moc popisnou cestou nebo to nesklouzávalo ke sladkosti. Napadlo mě, že to musí být svého druhu krajina, abstraktně vnímaná. Pracoval jsem se smršťovací folií s černým igelitem, která mi tam vnesla převrácený kontrapunkt k možné sladkosti. Současně jsem si uvědomil, že tím vytvářím něco, co při určité velkorysosti můžeme interpretovat jako jakýsi notový záznam.“

Ira Svobodová: Láska nabodnutá na kopích

„Z Mé vlasti jsem si vybrala báseň, kterou mám nejradši, Šárku. Je to příběh lásky a zrady, je plný napětí. Hlavním motivem obrazu je dynamicky tvarovaná růžová stuha jakoby nabodaná na kopích. Ta dynamika vychází svým způsobem i z partitury – jsou tam dvě hlavní melodie, které se prolínají, dechy, smyčce, dvě legata naproti sobě, stoupá to, klesá to… Tuhle dynamiku jsem se snažila zakomponovat do modelace stuhy a současně zobrazit, že to byla lest, falešná láska. Láska nabodnutá na kopích. Nadčasové téma.“

Daniel Vlček: Sférické luhy a háje

„Vybral jsem si motiv Z českých luhů a hájů, protože mě zajímá krajina, sám nahrávám zvuky v krajině, dělám si terénní nahrávky. V mé tvorbě hraje hudba zásadní roli, sbírám zvuky a zajímám se o jejich šíření. Při malování používám gramofonové desky jako šablony. Na mých obrazech se objevuje kruhové hudební médium v několika vrstvách. Obraz pro Pražské jaro, jakýsi sférický objekt, obsahuje několik vrstev – v prvním plánu černobílou fotografii krajiny a sférický objekt, který vytváří planetu.“

Festival Pražské jaro probíhá od 12. května do 3. června, díla v rámci projektu Art Salon uvidí návštěvníci na koncertech v Obecním domě a Rudolfinu.