Mladá sklářka a studentka UMPRUM v Ateliéru skla pod vedením Rony Plesla Dominika Petrtýlová už několik let sklízí za svou tvorbu úspěch ze všech stran. Úspěšně vystavuje jak v Česku, tak v zahraničí. Posledním úspěchem se pak stala nominace na Czech Grand Design 2019 za objev roku.

Svou tvorbu pravidelně vystavuje na Czech Design Weeku, minulý podzim k němu přidala i Designblok, kde představila kolekci váz Party vases. Úspěch sklízí i v zahraničí, na Milano Design Week, či London Design Fair.

Party vases Foto: Anna Pleslová

Začátkem tohoto roku pak přišlo další ocenění. Její Party Vases byly nominovány na cenu Czech Grand Design 2019 za objev roku, dostaly se i do finálového výběru. Vyhlášení cen bylo kvůli opatřením proti šíření koronaviru posunuto na 29. duben, přenášet je bude ČT art.

Sama Petrtýlová zmínila, že takový ohlas nečekala. Do váz vložila kus sama sebe, přetvořila v nich negativní emoce. Nominaci bere jako poctu a potvrzení toho, že je na správné cestě. Přiznává však, že je třeba se posouvat dál a neustrnout. V rozhovoru pro Czech Design Mag zmínila například i to, že v Česku postrádá více platforem pro setkávání umělců a designérů napříč generacemi.  

Archivases Foto: Anna Pleslová

Na čem v současnosti pracuješ?

Čas na UMPRUM se mi krátí, a tak v současné chvíli pracuji na prodejních kolekcích, díky kterým bych mohla vytvářet nákladnější experimentální díla.

Co preferuješ, tvorbu a spolupráci na zakázku, či navrhování vlastních kolekcí?

Oboje má své plusy a mínusy, když s někým spolupracuji musím se naladit na jeho myšlení a styl a trochu se stáhnout. Chci, aby bylo dílo či design na míru klienta. Ale zároveň je pro mě důležité si zachovat autenticitu.

Archivases

Pokud pracuji na vlastní kolekci, tak je to velmi procítěná věc. Člověk ventiluje velmi niterné pocity. V každé takové kolekci vznikne jen pár kusů, protože jakmile danou emoci vypustím skrz dílo, tak už nemám potřebu se k ní vracet.

Více mě baví vlastní tvorba, avšak vytvářet díla na míru lidem, jež mě oslovili pro můj styl, to jsou skvělé spolupráce a přála bych si takových projektů víc.

Byla sklářská tvorba tvoje první volba v tom, co bys ráda dělala? Věnuješ se i něčemu jinému?

Prvotně to byla jen tradiční malba, co mě lákalo, protože miluji barvy, které jsou pro mě důležitým vyjadřovacím prostředkem. Střední školu sklářskou jsem si vybrala jen proto, že druhou možností, kterou mi rodiče dovolili byl gympl, ale to jsem odmítla. Na sklářské škole jsem si vybrala obor malba
na sklo a brzy pochopila, že je to něco unikátního.

Newsmalt

Sklo mě tam ovládlo, věděla jsem, že se mu chci věnovat. Avšak kdybych se nevěnovala malbě, tak bych zřejmě studovala zoologii či botaniku. Přírodě se věnuji jen amatérsky, mapuji si výskyt orchidejí a obojživelníků. Koníčků, které mají blízko přírodě mám mnoho.

Za sebou máš již spoustu úspěšných projektů, na které vzpomínáš nejraději?

Vzpomínám ráda na všechny, každý byl něčím nový, něco mi ukázal, něco mě naučil, nebo mi přinesl nový impuls tvořit. A těším se na ty další!

Tvoje kolekce váz Party vases z minulého roku byla nominována na cenu Czech Grand Design 2019 a dostala se až do užšího finálového výběru. Tušila jsi už při tvorbě této kolekce, že zanechá takový ohlas?

Vůbec jsem netušila, že budou mít nějaký ohlas. Já je mám moc ráda, proto jak jsou upřímné, zobrazují vlastně něco, čím pohrdám, čeho jsem ale občas i součástí. Přetvořila jsem své negativní emoce do díla temně krásného a výsledek je, že už ty negativní emoce vlastně nemám. Chtěla jsem tyto vázy předvést na Designbloku, ale ozvali se mi sami, pak mě nominovali na Czech Grand Design.

Archivases – Czech Design Week 2019

Takže to vyplynulo samo, aniž bych nějak tlačila na pilu. Toho si neskutečně vážím, protože když vás ocení lidé jenž se zajímají o umění, tak je to pocta a dodá vám to pocit, že jste na správné cestě. Je však třeba ale jít dál a neustrnout.

Nebudu se asi ptát na to, jaký máš z toho pocit, ale zajímá mě, jak nápad na tuto kolekci vznikl?

Měli jsme téma “Party” na klauzuru ve škole a mně bylo hned jasné co bude mým námětem, protože mám celkem pěkné album fotografií lidí, jenž se líbají opilí na baru. Fotím si je proto, že mě ten čin vytáčí, dráždí, směji se tomu, pohrdám tím, ale těmi lidmi samotnými neopovrhuji, může se to stát každému. Pak jsem hledala cestu, jak to přenesu do skla a jelikož se hodně inspiruji v historii, tak pro mě bylo rokoko a jeho znaky jasnou volbou.

Vandal vases Foto: Tomáš Slavík

Jak vlastně probíhá tvůj tvůrčí proces?

Bude to znít asi esotericky, ale jsou to takové vhledy. Někdy to prostě vidím v hlavě, vidím tvar i barvu. Jindy to je jen v mlze a někdy cítím jen pocity, ale barvy ty vidím vždy. Pokud mám své dílo v mlze, tak jdu po pocitových stopách, ty mě navedou na další až dojdu k cíli.

Míváš někdy blok?

To se stává asi všem. Nejsem výjimkou. Mívám blok u úkolů co mi nesednou. Co se týče mé vlastní práce, tak mám mnoho a mnoho nápadů, ale tam mě limitují zase jiné věci. Třeba finance či čas.

Party vases Foto: Anna Pleslová

Jak případně takový blok řešíš?

Odpočinu si od tématu, poté začnu od začátku a prohloubím znalosti na dané téma.

Existuje něco, na co se můžeš spolehnout, že ti znovu dodá energii?

Když si uvědomím, že můj problém není žádný problém, dám si dobrý čaj, popovídám si s někým blízkým a postarám se o své kytičky, uklidím si v pokoji. To dělám v případě, když potřebuji začít znovu.

Archivases Foto: Anna Pleslová

Kdyby jsi měla možnost na české designové scéně něco změnit, co by to bylo?

Chybí mi zde místo, kde by se čeští umělci a designéři napříč generacemi mohli sejít a povídat si o svých projektech. Skvělý byl třeba krátkodobý event/bar Cirque, který probíhal každý večer během Designbloku.

Co ti v poslední době udělalo radost?

Nominace a následná výhra v soutěži EDIDA 2020 v kategorii Mladý talent, ale pak taky třeba to, že jsem měla nový nápad na kolekci, nebo že jsem našla v rybníce krásnou škebli, viděla sýkoru parukářku, stačí mi i malé radost.

Dominika Petrtýlová k tvorbě. Sklárna Ajeto