Ve vzájemném dialogu o lidské konečnosti a smrti promlouvá tvorba dvou předních osobností českého umění, Ronyho Plesla a Richarda Štipla, sklářského výtvarníka a sochaře, od konce listopadu v pražské DSC Gallery. Výstava s názvem Inkarnace je unikátním projektem, který s jistou dávkou syrovosti rozebírá témata spojená s lidskou pomíjivosti a tělesností či s otázkami naší víry a posvátností a který posouvá hranice technologické možnosti a řemeslného zpracování v oblasti umění.
Rony Plesl, který vede sklářský ateliér na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové, zde představuje tvorbu vzešlou z dlouholetého výzkumu možností skleněných tavených plastik, kde navazuje na práci svých předchůdců, jako je zejména Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová. S respektem k historii řemesla, avšak s odvahou postavit jej v novém světle jako svébytné médium, které dokáže překonat i limity své formy. Sklo se pod jeho rukama mění v tvarovatelnou sochařskou hmotu, která neztrácí nic na své křehkosti.
Vystavené plastiky pak podle kurátora výstavy Petra Vaňouse formálně i ideově navazují na Pleslovu výstavu Posvátná geometrie v londýnském Victoria & Albert muzeu v roce 2019 a zároveň jsou ochutnávkou připravované instalace pro benátské bienále umění, které se uskuteční v příštím roce, včetně benátských zrcadel, která vznikla ve spolupráci s muránským zrcadlářským mistrem Giulianem Fugou.
Sochaře Richarda Štipla s Ronym Pleslem spojuje navazování na historická témata i píle v náročném rozvoji uměleckých a řemeslných technik za účelem neustále inovace. Typická pro jeho tvorbu je technika polychromie a v popředí jeho díla stojí skloubení tradičních technik s postmoderními symboly a otázkami sebereflexe, hledání vlastní identity a zkoumání psychologických stavů jedince, u kterých neváhá využít ani rušivé estetiky.
Kromě monumentálních polychromovaných soch ze dřeva výstava ukazuje i Štiplovy objekty z litého kovu a poprvé také skulpturu využívající materiál kamene. Některé z plastik pak doplňují šperky od brazilského šperkaře působícího v Londýně Alana Crocettiho.
„Oba autoři se identifikují s přesvědčením, že umění vzniká na základě výrazu, který musí být autorem nejprve rozpoznán a objeven v konkrétní hmotě, aby byl posléze oživen vloženým lidským úsilím. Dílo se musí ‚zrodit‘. Právě to je moment určitého ‚vtělení‘ či ‚vtělování‘, které propojuje oba jinak odlišné sochařské přístupy,“ popsal výstavu v DSC Gallery kurátor Petr Vaňous.
„Řemeslná východiska zákonitě odkrývají pro současnost předpoklady uměleckého výrazu ve vrcholných dílech minulosti. Proto je vztah obou autorů k dějinám umění klíčový. Nejsou to však pouze technická řešení a technologické postupy, co oba fascinuje, nýbrž schopnost jejich prostřednictvím vtělit do volených hmot rozměr výpovědi, která sebe sama přesahuje. Inkarnace je složitý transformační proces sevřený do totality výsledného tvaru,“ dodal Vaňous.
Ten pro výstavu sestavil výběr z nejnovějších prací obou tvůrců, která je pečlivě ukotvena v tématu umělecké inkarnace i díky svébytné architektuře výstavy, kterou navrhl architekt Josef Pleskot.
V pražské DSC Gallery probíhá výstava Ronyho Plesla a Richarda Štipla do 4. února příštího roku.
